Lidi kolem Vánoc pijou vejce.

“Dáš si panáka vajec?”

“No jasně, dám.”

Ale vážně. U prababičky Š. jsem chodila vybírat vajíčka z kurníku. To znáte? Člověk vezme ošatku a hledá ve slámě. Já teda chodila i ozbrojená s klackem, protože mě slepice tak nějak celkově dost děsí. Odmala. Jo, ale hlavně žijou 24 hodin denně v domnění, že kdokoliv přijde do výběhu, tak jim něco nese. Vůbec tomu taky nepomáhá, že mi kdysi můj starší bratranec vyprávěl, jak jednou slepice oklovaly jednu paní, která dostala infarkt u nich ve výběhu.

Ale tohle jsou vlastně Vánoce a ne Halloween. Sorry.))

Když jsem pak byla trošku starší, tak se to hodně zlepšilo, protože prababička M. neměla slepice, ale zato měla ve skříňce u okna vaječňák.  No fakt tam byl. A byly tam taky Bonpari. Hrozně starý dědové Bonpari. Vaječňák byl ale junior a tak mezi námi vzniklo přátelství.

A teď je to nějak o 20 let dál, a já vždycky před Vánoci sedím v koupelně, ve vaně ledová voda a v ní hrnec a v něm já míchám kamaráda vaječňáka. A vzpomínáme spolu. Tak hele, byla by škoda, kdybyste si nezavzpomínali taky. Vzkaz v láhvi!